Babička absolventky Narcononu
Sandy W.

Má vnučka byla šťastné bezstarostné dítě. Byla živá a velmi oblíbená. najednou se zdála stále unavená. Nechtěla se účastnit toho, co jsme chtěli dělat s rodinou, to je pro teenagery typické. Ale ta únava, nechápala jsem to, ptala jsem se i její matky. „Proč je tak unavená? Já jsem babička a nejsem tak unavená.“ Nechápala jsem to.

Začala s heroinem. Pak si toho její matka všimla a vzala ji k lékaři, ten jí něco předepsal, aby se dokázala heroinu zbavit. A jednou ráno, vlastně hned druhý den ráno se rozhodla, že ten lék bude fungovat rychleji, když si ho vstříkne do žíly místo předepsaného orálního užití. Málem zemřela.

Hned jsem přijela. Strávili jsme celý den na telefonu a u počítače a hledali místo, kde by jí pomohli. Jedno z míst, kam jsme volali, byl Narconon.

A to byl začátek neuvěřitelného úspěchu.

Z mé vnučky se stal někdo úplně jiný než před Narcononem. Najednou chtěla všem pomáhat. Tak moc jí to pomohlo.

Je to obrovská radost. Jinak se to prostě ani nedá popsat. Milujete svá vnoučata, ale když projdou něčím takovým, když narazí na úplné dno a dokáží se vrátit... Je skvělá. Daří se jí naprosto skvěle.

Další videa